Hubnete? POZOR na vaše klouby!

Být obézní se nevyplácí. Tím se nemyslí jen pro vaši peněženku a pojišťovnu, ale zejména pro váš zdravotní stav a s tím související kvalitu života. Nejedná se pouze o záležitost vzhledu a estetiky, tato témata dnes necháme stranou a zaměříme se na pohybový aparát. Ten se totiž, dosti pravděpodobně, ozve bolestmi jako první. Aby byl článek zajímavější, vytvoříme imaginární, avšak reprezentativní klientku (říkejme jí třeba Marcela).

 

Marcela již není nejmladší. Zanedlouho oslaví 40. narozeniny, a to při 160 centimetrech tělesné výšky a 100 kilogramech hmotnosti. Obezita ji provází již od dětství a ne bezdůvodně. Maminka s tatínkem byli také obézní, a tak vlivem rodinného prostředí neměla Marcela mnoho možností obezitě předcházet. Tělesnou výchovu vyloženě nesnášela. Jelikož v ní nevynikala, byla terčem posměšků od spolužáků. To v Marcele vyvolalo averzi vůči jakémukoliv sportu a pohybové aktivitě obecně. Není se čemu divit. Po maturitě si Marcela našla sedavé zaměstnání, kde sedí dodnes. V posledních letech to už ale rozhodně není tak pohodlné sezení, jako kdysi bývávalo. Sice Marcelu často bolela záda, ale to už k tomu životu patří, ne? Nyní je to však mnohem horší. K zádům se přidalo pravé koleno, levá kyčel a obě ramena. Každé vstávání ze židle je zvláště bolestivé a v noci se neustále budí, protože nemůže ležet ani na jednom rameni. Jak to, že zrovna ramena? Vždyť ruce skoro vůbec nezatěžuje! ‚‚No prostě jsem už celá na výměnu!‘‘ pomyslí si.

 

V tomto článku se zaměříme na to, co se při obezitě odehrává v pohybovém aparátu, jaké to má důsledky v podobě vzniku bolestivých onemocnění a samozřejmě také navrhneme, jak nastavit optimální pohybový režim, aby nedocházelo k ještě většímu opotřebení pohybového aparátu. Zkrátka, podíváme se Marcele „na kloub“!

 

 

Co se děje pod povrchem?

 

Není pochyb, že obezita má přímou spojitost s degenerativními změnami pohybového aparátu. Jedná se ovšem o mnohem komplexnější problém, než pouze sdělení, že vyšší tělesná hmotnost vede i k většímu mechanickému zatížení chrupavky, tudíž i většímu opotřebení. Je zde totiž celá řada dalších faktorů, které degradaci chrupavky podporují. Jedná se (mimo již zmíněnou vyšší tělesnou hmotnost) například o:

 

• vrozenou kvalitu vazivové a chrupavčité tkáně,
• pohybovou gramotnost (kvalita proprioceptivního čití, koordinační schopnosti a další),
• prodělané úrazy, choroby a operace,
• kvalitu kloubní centrace (svalové napětí kolem kloubů),
• hormonální vlivy
• charakter každodenního a celoživotního zatěžování pohybového aparátu,
• vrozené či vývojové vady
• a konečně také strava s tím související kvalita střevního mikrobiomu.

 

 

Tučně zvýrazněné body se zvláště týkají uvedeného modelu Marcely. Pojďme si je rozebrat. Marcela zkrátka není pohybově gramotná. Je to tím, že po rodičích zdědila ‚‚nešikovnost‘‘ na pohybové aktivity a dále již ani nedocházelo k optimálnímu rozvoji pohybových dovedností během dětství. Její každodenní pohyby jsou proto ‚‚nemotorné‘‘, vedou ke zbytečnému přetěžování pasivních komponent pohybového aparátu a rovněž se zvyšuje riziko poranění vazů a šlach.

 

S tím souvisí další, tučně zvýrazněný bod. Vlivem pohybové negramotnosti a sedavým životním stylem vzniká nerovnovážné napětí svalů kolem kloubů. Co to znamená? Svaly ve zvýšeném napětí svým nadměrným tahem způsobí funkční decentraci příslušného kloubu, a tudíž dochází k nerovnoměrnému zatížení kloubních ploch, zvláště v krajních polohách.

 

Na to dále navazuje třetí tučně zvýrazněný bod, tedy charakter zátěže. Převaha jakékoliv, ať už statické (dlouhé stání nebo sezení v jedné poloze) či dynamické zátěže (nevhodný sport a nadměrná intenzita, objem či frekvence určité pohybové aktivity, např.: běh, cyklistika…) působí na pohybový aparát negativně.

 

A konečně zde máme stravu a s tím související střevní mikrobiom. Výzkum ukázal, že střevní mikroflóra hraje klíčovou roli v metabolismu, přičemž změny ve střevní mikroflóře, známé jako střevní dysbióza, mohou přispívat k metabolickým poruchám, jako je právě obezita. Studie ukázaly významnou roli střevní dysbiózy při vzniku a následného šíření zánětu, který je spojen s rozvojem obezity a s ní souvisejících onemocnění, jako je diabetes mellitus 2. typu, metabolický syndrom a nealkoholické ztučnění jater. Přestože zatím není zcela jasné, jaká je přesná prevalence střevní dysbiózy u obézních dospělých, lze předpokládat, že u drtivé většiny obézních jedinců je v různé míře narušení střevního mikrobiomu přítomno.

 

 

Obezita ničí i ramenní kloub.

 

Dokazuje to například Wall (2020) ve své kohortové studii, kde vystihuje 3 důležitá zjištění:

 

• Jedinci s BMI nižším než 19 mají výrazně nižší pravděpodobnost rozvoje glenohumerální osteoartrózy než jedinci s normálním BMI.
• Jedinci s BMI vyšším než 25 mají výrazně vyšší pravděpodobnost rozvoje glenohumerální osteoartrózy ve srovnání s osobami s normálním BMI.
• A dokonce, BMI vyšší než 30 zvyšuje pravděpodobnost, že jedinci s glenohumerální osteoartrózou podstoupí operační léčbu (artroplastiku) tohoto kloubu.

 

Autor studie pak nabízí následující vysvětlení. Artróza ramenního kloubu je (mimo jiné) výsledkem chronického, systémového zánětlivého stavu, který se u obezity vyskytuje. S akumulací tukové tkáně dochází i k navýšení produkce adipokinů. Jedním z nich je hormon leptin, který byl objeven v glenohumerální synoviální tekutině. Ten má prokázané destruktivní účinky na chrupavku, protože zpomaluje proliferaci chondrocytů a zároveň stimuluje stejné buňky ke zvýšení syntézy prozánětlivých molekul. Lokální rozdíly v koncentraci leptinu taktéž naznačují, že všechny klouby nejsou stejně postiženy.

 

Berthelot (2019) dále vysvětluje, jak mohou patogenní střevní bakterie migrovat přes krevní řečiště do subchondrální kostní dřeně, kde způsobují fokální zánět, degradaci chrupavky, a dokonce je i možné, že zde ovlivňují epigenetiku chondrocytů.

 

Bjørklund (2019) pak popisuje vliv běžné stravy, obsahující velké množství rafinovaných sacharidů a omega-6 mastných kyselin, na chronické bolesti. Současná strava, která je bohatá na omega-6 a naopak chudá na omega-3, působí v organismu ‚‚prozánětlivě‘‘. To vede ke zvýšené syntéze prostaglandinů a tím navýšení citlivosti nervových vláken typu C, tedy neurogenní zánětlivé bolesti.

 

 

 

Začněte hubnout, dokud není pozdě!

 

Každý den s nadváhou způsobuje jak přechodné, tak nezvratné poškození pohybového aparátu. Čím více negativních faktorů se přidává, tím závažnější tato poškození nadváha způsobuje. Je proto namístě udělat životní krok a postavit se svým problémům. Vyhledejte odborníka/y a pusťte se do toho! Jak by měl ovšem ideální postup vypadat?

 

Jak z předchozích odstavců vyplývá, tak aby byla ‚‚léčba obezity‘‘ co nejvíce racionální, efektivní, a hlavně bez nežádoucích účinků, bude ideální kombinace přístupu hned několika odborníků: nutričního terapeuta, lékaře, fyzioterapeuta a fitness instruktora. A možná také psychologa. Stále si myslíte, že hubnutí není žádná věda?

 

Fyzioterapeut odebere anamnézu týkající se pohybového aparátu (současné a minulé bolestivé obtíže, dřívější úrazy, charakter každodenní včetně pracovní zátěže apod.), vyšetří jednotlivé klouby a pohybové schopnosti. Na základě toho navrhne jak léčbu funkčních poruch pohybového aparátu, tak ve spolupráci s fitness instruktorem také vhodný pohybový režim pro zvýšení energetického výdeje a zlepšení pohybových schopností zároveň. Nutriční terapeut pak vytvoří racionální strukturovaný výživový plán tak, aby byl přizpůsoben možnostem a potřebám klienta (nikoliv potřebám výrobce výživových doplňků). Tento plán musí být dlouhodobě (prakticky celoživotně) udržitelný.

 

V obou případech se usiluje o to, aby nebyl klient negativně ovlivněn různými módními dietními či cvičebními excesy! V přemíře nekvalitních informací, které nejenže jsou dostupné pro všechny, ale navíc jsou přímo protlačovány pomocí influencerů a algoritmů v podobě personalizovaných reklam na sociálních sítích tak, aby se dostaly doslova ke každému. Zkrátka, dnes již nemusíte hloupé rady vyhledávat, ony si totiž vyhledají vás! Marcela o tom ví své, protože již v minulosti zkoušela 30denní challenge od její oblíbené (podvyživené) fitness influencerky, která spočívala v pití detoxikačních čajů a 100 dřepů denně. Čtenář jistě pochopí, jak to celé dopadlo. Celkový program musí být tedy ucelený, pod dohledem a se vzájemnou spoluprací odborníků s praxí a diplomem (nikoliv určitým počtem sledujících na sociálních sítích).

 

 

Hlavně nenadělat víc škody než užitku!

 

Závěrem článku si ukážeme, jak by měla optimální pohybová aktivita pro redukci hmotnosti u obézních jedinců vypadat. Jak bylo popsáno výše, obvykle se potýkáme s pohybově negramotným jedincem, který má významně vyšší riziko vzniku akutního úrazu, chronického přetížení a urychlení opotřebení kloubní chrupavky. Volíme proto obecně následující pohybový režim:

 

2 až 3krát týdně odporový trénink v posilovně. Primárně preferujeme základní tahové cviky (vertikální a horizontální přitahování kladky, rumunské mrtvé tahy), tlakové cviky pak volíme spíše doplňkově. Je zvláště vhodné využití rostoucího odporu, který nabízí odporové gumy. Namístě je trénink o větším objemu (a tím pádem s menší zátěží) aby došlo k většímu energetickému výdeji a zároveň důkladnému nácviku techniky. Podle schopností klienta pak objem tréninku rozšiřujeme nebo navyšujeme jeho intenzitu. Dále, ideálně 3 až 5krát týdně využíváme cílené aerobní aktivity. Nejvhodnějším prostředkem může být např. eliptický trenažer nebo nordic walking. Začínáme na 30 minutách a postupně navyšujeme. Vždy dbáme na pravidelné dýchání a správný dechový stereotyp.

 

Tento tréninkový program pak doplňujeme o změnu každodenních pohybových zvyklostí. Snažíme se zařadit krátké (ale svižné) procházky během dne, například cestou do práce. Preferujeme chůzi do schodů nahoru, dolu spíše výtah (je-li k dispozici). Konečně jsou také vhodné regenerační procedury (například saunování), cvičení ve vodě a plavání, nebo třeba relaxační cvičení (tai chi). Individuálně se pak volí specifický tréninkový, stravovací a rehabilitační plán.

 

Naprosto nevhodný je například běh, dále kliky, výpady, pasivní strečink, jakékoliv skákání, sedy lehy a různé druhy sklapovaček, cvičení na balančních podložkách nebo vibračních deskách, kettlebell swing, prowler sled a tak dále. Zkrátka jakékoliv ‚‚funkční‘‘ cvičení převzaté z crossfitu či atletického tréninku. Obvykle je tedy trénink obézních jedinců vnímán spíše jako nudný a zdlouhavý, zároveň však vyžaduje velkou míru koncentrace jak ze strany trenéra, tak zvláště klienta. Na jedné straně je tedy nutno vyvarovat se línému šlapání na rotopedu při čtení časopisu a na straně druhé ‚‚přehypovanému‘‘ tréninku v podobě sprintů do kopce s angličáky na vrchu. Proto závěrem přejeme nejen Marcele, ale i všem dalším lidem s obezitou, pevnou disciplínu a aby na sebe jejich vytoužené výsledky nedaly dlouho čekat.

Autor článku: Mgr. Pavel Křivan (autor e-booku Nespecifické bolesti dolních zad)

 

 

Zdroje:

1. BERTHELOT, Jean-Marie, Jérémie SELLAM, Yves MAUGARS a Francis BERENBAUM. Cartilage-gut-microbiome axis: a new paradigm for novel therapeutic opportunities in osteoarthritis. RMD Open [online]. 2019, 5(2) [cit. 2020-05-01]. DOI: 10.1136/rmdopen-2019-001037. ISSN 2056-5933. Dostupné z: http://rmdopen.bmj.com/lookup/doi/10.1136/rmdopen-2019-001037
2. BJØRKLUND, Geir, Jan AASETH, Monica Daniela DOŞA, Lyudmila PIVINA, Maryam DADAR, Joeri J. PEN a Salvatore CHIRUMBOLO. Has human diet a role in reducing nociception related to inflammation and chronic pain?. Nutrition [online]. 2019, 66, 153-165 [cit. 2019-07-25]. DOI: 10.1016/j.nut.2019.04.007. ISSN 08999007. Dostupné z: https://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S0899900719300516
3. WALL, Kevin C.; POLITZER, Cary S.; CHAHLA, Jorge a GARRIGUES, Grant E. Obesity is Associated with an Increased Prevalence of Glenohumeral Osteoarthritis and Arthroplasty. Online. Orthopedic Clinics of North America. 2020, roč. 51, č. 2, s. 259-264. ISSN 00305898. Dostupné z: https://doi.org/10.1016/j.ocl.2019.12.001. [cit. 2023-10-04].