MÁME VE STŘEVECH TLUSTÉ BAKTERIE, KTERÉ NÁM BRÁNÍ V HUBNUTÍ?
V poslední době se setkáváme stále častěji s nepravdivými nebo extrémně přehnanými tvrzeními, které se týkají našich střevních bakterií, respektive našeho střevního mikrobiomu. Některé z nich nám dokonce i posíláte a relativně nedávno nám přišlo mnoho dotazů na velmi zavádějící tvrzení jedné influencerky, která dokonce tvrdí, že bez úpravy střevních bakterií nelze trvale zhubnout.
Hned v úvodu bychom chtěli upozornit na velmi důležitý fakt, že výzkum naší střevní mikrobioty v současné době je relativně v plenkách a naprostá většina objevů v této oblasti byla učiněna až v posledních 50 letech. Opravdové pokroky v této oblasti přišly až s novým stoletím a s novými technologiemi detekce genetické informace jako je např. „shotgun“ metoda sekvenování genomu. Mezi roky 2013–2017 vyšlo téměř 13 000 nových vědeckých studií na téma střevního mikrobiomu, což je přes 80 % z veškerých studií na toto téma od roku 1977! Tyto fakta jasně ukazují, že střevní mikrobiom je obrovsky populární téma a často jsou mikrobiomu bohužel přisuzovány až téměř zázračné účinky. Pojďme si tedy tato tvrzení influencerky rozebrat.
„Pokud máte převahu tlustých bakterií, tak nelze trvale zhubnout.“
Tento výrok je opravdu nesmyslný a odporuje současnému vědeckému poznání a fyziologii lidského těla. I když částečně naše střevní bakterie samozřejmě hrají roli v rozkladu některých živin v tlustém střevě, naprostá většina trávení a absorpce energie z potravy probíhá díky našim enzymům v tenkém střevě a absorpční funkci epitelu v horních etážích našich střev.
Náš mikrobiom samozřejmě pomáhá metabolizovat určité látky – např. pro nás nestravitelnou vlákninu a přeměňuje ji na krátké mastné kyseliny, které dokážeme vstřebat a využít z nich energii. Tento podíl je však relativně malý a odhaduje se u zdravého člověka na 80–200 kcal za den, což odpovídá zhruba 4–10 % z celkového příjmu energie.1
„Zjednodušeně řečeno: tlusté bakterie ve střevech dělají to, že zdvojnásobují množství přijaté energie. Tzn. pokud 2 kamarádky sní stejný rohlík, pak ta, co má převahu tlustých bakterií z toho rohlíku vyždímá 2x tolik energie a tu si bohužel uloží.“
Jak jsme si tedy vysvětlili výše, je tento příklad nesmyslný. Není totiž možné, abychom z běžné potraviny využili 2x tolik energie díky našim bakteriím. Naprostou většinu energie ve skutečnosti absorbujeme již v našem tenkém střevě a k našim střevním bakteriím v tlustém střevě se poté dostane jen velmi malé množství tráveniny. V tomto konkrétním případě běžný tukový rohlík neobsahuje téměř žádnou vlákninu (obvykle méně než 1 g/rohlík) anebo antinutriční látky, takže náš organismus z něj dokáže velmi efektivně využít prakticky všechnu energii (téměř 100 %) i bez pomoci střevních bakterií. Jinými slovy, pokud běžný bílý rohlík obsahuje 130 kcal, tak obě kamarádky snědením rohlíku přijmou do svého organismu 130 kcal. Tvrzení, že kamarádka s převahou „tlustých baktérií“ z rohlíku „vyždímá“ 2x tolik energie (tedy v tomto případě 260 kcal) je rovná lež.
O osudu přijaté energie, ať už ve formě rohlíku či jiných potravin, navíc rozhodují aktuální energetické požadavky našeho organismu. Je proto absolutně zavádějící tvrdit, že energii z rohlíku si člověk s „tlustými bakteriemi“ automaticky uloží do tuku, protože organismus tuto přijatou energii využije dle aktuálních potřeb nezávisle na tom, jaké bakterie máme v našich střevech.
JAK JE TO TEDY OPRAVDU S TĚMI „TLUSTÝMI“ BAKTERIEMI?
V současné době máme opravdu důkazy o tom, že některé bakterie mohou přispívat ke zvýšenému využívání energie z potravy. Nicméně jak jsme si již vysvětlili výše, jedná se o relativně malé množství z celkového příjmu energie, takže z pohledu hubnutí zde stále bude platit energetická bilance a zákon o zachování energie. Z rohlíku tedy dvojnásobek energie totiž opravdu nevyčarujeme ani díky našim střevním bakteriím!
Některé studie opravdu dokázaly, že lidé s obezitou mají odlišné složení jejich střevních bakterií v porovnání se zdravou populací s normální hmotností. Tito lidé tak např. mají vyšší poměr bakterií z kmenů Firmicutes/Bacteroidetes, nicméně tyto studie také upozorňují na velmi vážné limitace těchto asociací.2 Do dnešní doby totiž není znám jeden „ideální“ mikrobiom pro všechny nebo přesný vliv bakterií na obezitu – ovlivňují bakterie riziko obezity nebo hyperkalorický jídelníček lidí s obezitou mění poměry jejich bakterií ve střevech? Dalším velmi závažným problémem výzkumu mikrobiomu je fakt, že v našem trávicím traktu nemáme pouze bakterie, ale i viry (bakteriofágy), archaea, prvoky nebo houby. Tyto mikroorganismy co se týče počtu ještě bakterie dalece převyšují a moc toho o nich zatím ještě nevíme. V neposlední řadě také nemůžeme nijak jednoduše tyto bakterie rozdělit na „dobré“ a „špatné“ nebo „tlusté“ a „hubené“.
„Tvrzení, která obklopují mikrobiom, zejména pokud jsou spojeny s argumenty jako je „zdraví našich střev“, se zdají býti velmi zjednodušené a fungují spíše jako podpora pro aktuální trend, generují pozornost a propagují produkty.“3
ZÁVĚREM
Dejte si tedy pozor na přehnaná tvrzení týkající se našeho střevního mikrobiomu, protože v této oblasti výzkumu najdeme spoustu limitací. Bohužel v dnešní době se tato oblast stává stále více komerční a určité společnosti se vám snaží prodat za každou cenu své produkty s obsahem probiotik nebo analytické testy pro zjištění složení vašeho střevního mikrobiomu. Z výše uvedených limitací (což navíc není ani zdaleka jejich úplný výčet) je však praktická využitelnost těchto testů u zdravých osob zatím sporná. Kvalitní probiotika však některé benefity jistě mohou poskytovat, nicméně neměly by být propagovány za použití nepravdivých nebo přemrštěných tvrzení, které mohou tyto společnosti zbytečně poškodit.
Zdroje:
- MULLIN, Gerard E.; CHESKIN, L.; MATARESE, L. Integrative Weight Management. Humana, 2016.
- MAGNE, Fabien, et al. The firmicutes/bacteroidetes ratio: a relevant marker of gut dysbiosis in obese patients?. Nutrients, 2020, 12.5: 1474.
- MARCON, Alessandro R.; TURVEY, Stuart; CAULFIELD, Timothy. ‘Gut health’and the microbiome in the popular press: a content analysis. BMJ open, 2021, 11.7: e052446.