Normalizace obezity jako nový trend?

V dnešním světě můžeme být svědky mnoha polarit – internet, média a sociální sítě jsou místa, kde se často střetávají i zcela odlišné názory a pravda je obvykle někde uprostřed. Pokud se blíže podíváme na výživu nebo medicínu, zjistíme, že to jsou velmi komplexní a složité obory, kde zpravidla není odpověď na otázku nebo nějaký komplexní problém pouze černobílá. Jedním z těchto kontroverzních a aktuálních témat, kde nacházíme velmi rozdílné odpovědi na otázky, je obezita, respektive náš pohled na ni. Na jedné straně tu máme kult těla, který oslavuje modelky na pokraji podvýživy, a na druhé můžeme najít opačný extrém – vyretušovaná těla fitness hvězd a kulturistů, kteří této vrcholné formy dosáhnou jen na pár hodin, nicméně veřejnosti je jejich vzhled podáván jako naprostý standard. A v poslední době se můžeme také čím dál tím častěji setkat s novým trendem – normalizací obezity a bagatelizací problémů s ní spojených. Vždyť přece nejdůležitější je sebeláska, že?

 

 

Jedním z přístupů, který bojuje za destigmatizaci obezity, je např. HAES (Health at Every Size) neboli „zdravý za každé velikosti“. HAES tvrdí, že tradiční intervence jako je např. redukční dieta nemusí fungovat v terapii obezity, a že hmotnost není dobrým ukazatelem našeho zdravotního stavu.¹ Tento přístup podporuje i např. XXXL modelka Tess Holiday, která tvrdí:

 

„Být velký neznamená nutně být nezdravý. Zdraví není na příkaz a velikost není ukazatelem zdraví. Všichni žijeme své vlastní životy a mělo by se to respektovat.“²

 

 

Dalším konceptem, který částečně může zlehčovat rizika obezity, je tzv. „fit fat“. Do této kategorie patří lidé s obezitou, kteří se ale udržují v dobré kondici a dle některých názorů jsou na tom zdravotně lépe než lidé, kteří nesportují a mají sedavý způsob života. Je pravdou, že obecně lidé s nadbytečnými kilogramy, kteří sportují a mají dostatek pohybu, na tom budou zdravotně lépe než osoby s obezitou, které se nehýbou. Na druhé straně se zdá, že i zdánlivě metabolicky zdravý člověk s obezitou je zdravý pouze dočasně a rizika nadbytečné tukové tkáně se projeví po vyčerpání jeho funkčních kapacit. Navíc obezita nepředstavuje jen metabolická rizika, ale i vyšší zátěž pro kloubní systém. V neposlední řadě také velké epidemiologické studie a meta-analýzy či systematické přehledy tento mýtus o zdravé obezitě vyvrací – ukazuje se totiž, že obezita není benigní.^3,4,5 Dobrou zprávou pro nás je to, že i malá redukce hmotnosti (cca 5-10 % tělesné hmotnosti) významně redukuje riziko metabolických komplikací.

 

 

 

„Metabolicky zdravý jedinec s obezitou má zvýšené riziko ischemické choroby srdeční, cerebrovaskulárních nemocí a srdečního selhání oproti metabolicky zdravým lidem s normální hmotností. Na druhé straně i lidé s normální hmotností mohou mít metabolické poruchy a zvýšené riziko např. kardiovaskulárních onemocnění.“⁵

 

 

STIGMATIZACE OBEZITY JE REÁLNÝ PROBLÉM

 

Na druhé straně v naší moderní společnosti je negativní postoj k lidem s obezitou opravdu bohužel stále velkým problémem a dle některých amerických statistik se dokonce ještě počátkem nového století prohloubil.⁶ Jedním z typů poškozujícího chování jsou velmi rozšířené stereotypy, kdy mnoho lidí včetně některých lékařů automaticky vnímá člověka s obezitou jako líného, neúspěšného, méně inteligentního, nedisciplinovaného, nespolupracujícího a s nedostatkem vůle.⁷ Lidé s obezitou tak např. mohou mít větší problém nalézt práci či dostat za ni adekvátní ohodnocení apod. Pokud obézní pacient přijde k lékaři, dle některých studií je prokázáno, že průměrný lékař s takovým pacientem stráví méně času, bude se s ním méně účastnit diskuze a také mu nabídne méně intervencí nebo preventivních řešení v porovnání s pacientem s optimální hmotností.⁸ Ukazuje se také, že diskriminace osob na základě jejich hmotnosti může u nich vést k vyšší mortalitě nezávisle na ostatních faktorech.⁹ Takovéto předsudky jsou bohužel ve společnosti silně zakořeněny, nicméně měly bychom se je snažit vždy vědomě potlačit a na každého člověka, klienta či pacienta se dívat nezaujatě a nezkresleně. V dnešní době se také již z tohoto důvodu začíná upouštět od terminologie jako je např. morbidní obezita nebo obézní pacient. Vhodnějšími tvary jsou: 3. stupeň obezity a pacient/klient/osoba s obezitou.

 

 

VLIV OKOLÍ A RODINY

 

Dalším možným zdrojem problémů u lidí s obezitou bývá jejich okolí a rodina. Mnohdy není cílem ani člověka poškodit anebo se jedná o špatně myšlený vtip, nicméně i jedna věta nebo poznámka o vyšší hmotnosti nebo křivkách např. v kritickém období dívky jako je adolescence se v konečném důsledku může podílet na rozvoji poruch příjmu potravy nebo pozdějších psychických problémů. Poruchy příjmu potravy se ale netýkají jen dívek nebo žen, ale v menší míře dochází k jejich výskytu i u mužů – udává se, že zhruba 10 % z jejich celkového výskytu v populaci zaujímá mužské pohlaví (dle některých studií jde ale však až o 25 %).^10,11

 

 

ZDRAVOTNÍ RIZIKA OBEZITY

 

I když je stigmatizace a diskriminace osob na základě jejich hmotnosti bezpochyby špatná, neměli bychom však zlehčovat nebo zamlčovat zdravotní rizika zvýšené hmotnosti. Zvýšené množství tukové tkáně v těle neovlivňuje pouze energetickou homeostázu, ale je významným faktorem, který zvyšuje riziko mnoha onemocnění jako je např.:

 

1. diabetes 2. typu
2. nealkoholické ztukovatění jater
3. dna
4. onemocnění žlučníku
5. spánková apnoe
6. hypertenze
7. ischemická choroba srdeční

 

 

Nadbytečná a ektopická tuková tkáň je také metabolicky aktivní a je tak zdrojem látek jako jsou např. adipocytokiny nebo zánětlivé mediátory, které ovlivňují glukosový a tukový metabolismus, a zvyšují riziko nejenom kardiovaskulárních onemocnění, ale i rakoviny. Ve finále tak dochází u osob s obezitou ke zkrácení délky jejich života o 6–14 let. Dle oficiálních zdrojů obezita zvyšuje riziko 13 různých typů nádorů – udává se, že obezita může až za 20 % všech nádorů nezávisle na tom, jak se stravujeme. Mezi tyto nádory patří např.: ^12,13

 

1. rakovina tlustého střeva
2. nádory ledvin
3. nádory jícnu
4. nádory endometria
5. rakovina prsu

 

Obezita také aktivně i pasivně přispívá ke zhoršení stavu kostí a kloubů. Díky zvýšené produkci prozánětlivých látek a celkovému prozánětlivému stavu organismu dochází k poškozování skeletu u osob s obezitou. Dalším mechanismem vyššího opotřebení kloubů je samozřejmě i pasivní působení vyšší zátěže/hmotnosti na kloubní systém. Toto vše ve finále může přispět i k osteoartróze a častějším zlomeninám kostí především ve vyšším věku.^14,15

 

 

OBROVSKÁ ZÁTĚŽ PRO ZDRAVOTNÍ SYSTÉM

 

Obezita a nadváha podle recentních dat patří mezi nejčastější preventabilní příčiny úmrtí na světě. Světová zdravotnická organizace dokonce obezitu a nadváhu řadí na 4. místo hned po užívání tabáku, alkoholu a vysokém krevním tlaku – obezita a nadváha může podle WHO za 7,8 % všech úmrtí na světě a zabíjí více než vysoký cholesterol nebo nízká fyzická aktivita.¹⁶

 

Podle WHO bylo v roce 2016 na celém světě 1,9 miliard osob s nadváhou, z toho 650 milionů lidí s obezitou. Od roku 1975 se počet lidí s obezitou téměř ztrojnásobil a dle dalších predikcí má tento vzestupný trend bohužel pokračovat. Pokud se podíváme na Českou republiku, zjistíme, že polovina dospělých osob má vyšší než normální hmotnost. Obrovským problémem je také vzrůstající podíl dětí s vyšší hmotností, kdy se od 90. let minulého století výskyt nadváhy a obezity ve skupině 13letých zdvojnásobil, přičemž se ukazuje, že děti si obvykle tyto nadbytečné kilogramy a špatné návyky přenáší i do dospělosti.^17,18

 

Obezita však není problémem pouze pro jednotlivce, ale jedná se o nemoc, která výrazně ovlivňuje celou společnost. Například náklady přímo i nepřímo spojené s obezitou jsou mnohem vyšší v porovnání s lidmi s normální hmotností. Udává se, že obezita celoživotně zvyšuje výdaje na zdravotní péči až o 50 % nad průměr a u těžké obezity se tyto výdaje dokonce zdvojnásobí. Nejde však jen o zdravotní péči, ale zvyšují se i náklady na transport těchto osob, nemocní lidé s obezitou mají také obecně nižší produktivitu a vyšší nemocnost apod. Data z USA ukazují, že obezita každý rok v Americe navyšuje výdaje o 215 miliard dolarů, což je pro srovnání zhruba dvacetinásobek schodku českého státního rozpočtu!^19,20 Představte si, že tyto ušetřené peníze bychom mohli investovat např. do programů prevence, školství, výzkumu či do jiných odvětví zdravotnictví.

 

 

ONEMOCNĚNÍ COVID-19 A OBEZITA

 

Větší zátěž jsme pocítili i v průběhu celosvětové pandemie onemocněním COVID-19, kdy obecně lidé s vyšším BMI měli i těžší průběh koronavirového onemocnění a také častěji končili na jednotkách intenzivní péče. Podle dat britského NHS téměř 8 % kriticky nemocných pacientů na jednotkách intenzivní péče tvořili lidé s 3. stupněm obezity, přičemž v obecné populaci mají zhruba 2,9% zastoupení.²¹ Obezita tedy nejen že zvyšuje riziko kardiovaskulárních onemocnění, rakoviny a mnoha dalších onemocnění, ale je zde i vyšší šance těžšího průběhu infekčních onemocnění včetně virového onemocnění COVID-19. Vědci se domnívají, že těžší průběh tohoto onemocnění je způsoben souhrou více faktorů – např. prozánětlivým stavem u pacientů s obezitou, patologickou interakcí tukových buněk a imunitního systému nebo také zvýšenou srážlivostí krve a nedostatkem funkčních rezerv pro boj s touto nemocí. I z toho důvodu si mnoho států začíná uvědomovat obrovská rizika a nadbytečné výdaje na léčbu komplikací obezity i v souvislosti s koronavirovým onemocněním a začíná spouštět národní kampaně nebo zavádět legislativní opatření v reakci na tloustnutí populace. Navíc se ukazuje, že díky plošným epidemiologickým opatřením lidé trávili mnohem více času doma, méně se hýbali a nabrali tak na hmotnosti – proto je změna nyní potřeba více než kdy jindy!

 

 

Lidé během pandemie nabírají na hmotnosti a méně cvičí

 

 

„Současná šokující čísla jsou znakem národní krize obezity, která ohrožuje stovky tisíc osob zvýšeným rizikem těžkého průběhu onemocnění COVID-19, ale také infarktem myokardu, cévní mozkovou příhodou, rakovinou a dalšími smrtelnými onemocněními.“²²

 

– prof. Stephen Powis (NHS)

 

 

 

ZÁVĚREM

 

Dnes žijeme v době, kdy se s obezitou budeme setkávat stále častěji, proto je velmi důležité o těchto nelehkých otázkách diskutovat. Na jedné straně můžeme osoby s obezitou velmi výrazně poškodit tím, že je budeme nálepkovat a tvrdit, že si za obezitu mohou sami, nicméně na druhé straně můžeme ohrozit zdraví populace tím, že budeme zlehčovat zdravotní rizika obezity a normalizovat ji. Oba dva scénáře mohou potom v konečném důsledku zhoršovat zdraví a výrazně zkracovat délku života u osob s obezitou a obrovsky zvyšovat zátěž pro celý zdravotní systém.

 

V celkovém pohledu na obezitu tedy musíme balancovat na velmi tenkém ledě někde mezi těmito dvěma scénáři. Někteří autoři navrhují, že je nutné, abychom všeobecně změnili náš pohled na obezitu a dívali se na ni jako na jiné nemoci.²³ Tímto způsobem bychom mohli v určité míře zabránit negativnímu pohledu na osoby s obezitou, že si za tuto nemoc mohou sami. Dívali byste se na někoho se srdečním onemocněním nebo diabetem skrz prsty, že si za to může sám díky nedostatku jeho vůle?

 

Celkové řešení této otázky tedy není vůbec jednoduché, nicméně je zřejmé, že stigmatizace či naopak normalizace obezity tyto problémy jen může zhoršit a prohloubit. Měli bychom se tedy snažit o osvětu a o těchto problémech více mluvit. Pokud totiž pochopíme, že obezita je velmi komplexním problémem a stigmatizace může ublížit, je méně pravděpodobné, že se potom budeme stejných chyb v komunikaci nebo pohledu na osoby s obezitou dopouštět i my. Co si o tomto tématu myslíte vy?