✅ Nedávná analýza Časopis dTest nyní ukázala, že se od sebe himalájská, kamenná a mořská sůl téměř vůbec neliší, co se týče obsahu nečistot, minerálních látek i chloridu sodného. Rozdíly mezi různými typy solí jsou pouze v ceně💰💵, která může být až několikanásobně vyšší u himalájské či mořské soli v porovnání s “obyčejnou” kuchyňskou solí. Z důvodu nízkých doporučených dávek soli (pro zdravé dospělé lidi do 6 g/den) totiž není ani ta nejdražší himalájská sůl schopna pokrýt ani zlomek doporučené denní dávky ostatních minerálních látek (např. železa, draslíku nebo vápníku). 📊 Pokud chce výrobce prezentovat nějakou potravinu jako zdroj nějaké minerální látky, musí obsahovat alespoň 15 % DDD. Tento nezávislý test ale ukázal, že nemá smysl spoléhat na jakoukoliv sůl coby zdroj jiných minerálních látek než sodíku a chloru (pozn. kuchyňská sůl = chlorid sodný). „Ani ty nejdražší himálajské soli nedokážou v maximální denní porci pokrýt více než 3,7 % doporučené denní potřeby železa a 1 procento vápníku nebo draslíku, shrnuje zjištění Hana Hoffmannová, šéfredaktorka časopisu dTest.” 📰 Celý článek na dTest najdete kliknutím ZDE.

✅👩‍⚕️ Co se týče zdravotního hlediska, výrobci a hlavně prodejci těchto solí dokonce občas uvádí klamavá tvrzení, např. že jejich sůl má očistný a detoxikační vliv na organismus. Ve skutečnosti NEEXISTUJÍ žádné vědecké důkazy o tom, že by himalájská sůl měla oproti stolní soli jakékoliv zdravotní benefity. Navíc je tzv. růžová sůl také prodávaná ve formě plastových “mlýnků” (solniček), u kterých dochází k erozi plastového mlecího mechanismu a plasty se tak mohou dostávat pomocí této soli do jídla.🙈

✅🌳 A co se týká ekologické perspektivy těchto solí, tak se naopak ukazuje, že díky dovozu mají tyto “exotické” soli mnohem vyšší ekologickou stopu díky dopravě do místa určení často i tisíce kilometrů.🚛