Kokosový olej je čistý jed?

Kokosový olej patří mezi jedlé oleje a je získáván extrakcí ze zralých plodů (přesněji semen) kokosovníku ořechoplodého. V poslední době je jeho konzumace velmi populární a mnohými lidmi je dokonce považován za superpotravinu. Na druhé straně však najdeme i naprosto opačné názory a spoustu kontroverze – nedávno se například začaly internetem šířit články, které ve velkých titulcích označují kokosový olej za “čistý a čirý jed”. V minulém týdnu se takové objevily i na internetovém serveru lidovky.cz nebo Novinky.cz, který níže ve 2 bodech citujeme. Jak je to s kokosovým olejem doopravdy?

 

 

❌ “podle Karin Michelsové z americké Harvardovy univerzity je kokosový olej jednou z nejhorších věcí, jaké můžeme konzumovat. „Je to stejné jako čistý jed,“ řekla epidemioložka na přednášce na Freiburské univerzitě v Německu, kde též působí.”

 

✅ Budeme se opakovat, ale znovu zde zmíníme slavný výrok švýcarského lékaře Paracelsa: “Rozdíl mezi jedem a lékem je v dávce.” V případě kokosového oleje to platí dvojnásob! Pokud se podíváme na obyvatele tropických ostrovů v oblasti rovníku (např. Kitava, Tokelau a Pukapuka), zjistíme, že domorodí obyvatelé zde přijímají vysoké procento kalorií (až 63 % z celkové energie!) v podobě kokosů s vysokým obsahem nasycených mastných kyselin. I přesto však mají extrémně nízkou incidenci kardiovaskulárních chorob a těší se dobrému zdraví. Pokud by byl kokosový olej čistým jedem, jak by ho tyto národy mohly (v podobě kokosů) v takové míře konzumovat?

 

 

❌ “Michelsová postavila své varování na vysokém podílu nasycených tuků v kokosovém oleji, o kterém je známo, že zvyšuje hladinu cholesterolu v krvi a tím i riziko infarktu nebo jiných srdečněcévních onemocnění. „Je ještě horší než sádlo,“ varovala dle britského listu The Guardian.”

 

✅ Je pravdou, že kokosový olej je specifický svým vysokým podílem nasycených mastných kyselin (až přes 80 %) a existují i observační studie, které poukázaly na zvýšené riziko kardiovaskulárních onemocnění v případě jeho konzumace. Tyto studie však NEDOKÁZALY KAUZALITU (tzv. příčinnost), ale pouze korelaci – tzn. že nějaké jevy spolu souvisí. I přesto na základě těchto studií vydalo spoustu světových organizací (včetně WHO, AHA, FDA, ADA a dalších) doporučení pro omezení příjmu kokosového oleje. V poslední době se ale ukazuje, že abychom mohli zhodnotit vliv některé látky nebo skupiny látek (v tomto případě nasycených mastných kyselin) na lidské zdraví, musíme danou zdrojovou potravinu hodnotit komplexně, protože její celkový efekt závisí na mnoha faktorech – např. na jednotlivých poměrech daných látek, obsahu ostatních nutrientů nebo bioaktivních složek a dokonce i na konzistenci dané potraviny (například z celých arašídů jsme schopni využít méně energie než z arašídového másla). Je tedy třeba se na danou potravinu vždy dívat komplexně a ne izolovaně na jednotlivé obsažené látky a parametry (tj. vysoký obsah nasycených MK), které se vzájemně neovlivňují – ve skutečnosti je tomu totiž přesně naopak. Jako příklad si můžeme uvést tzv. “francouzský paradox”️, kdy Francouzi přijímají vysoké množství nasycených mastných kyselin a i přesto mají nízký výskyt kardiovaskulárních onemocnění!

 

 

▶️▶️✅POKUD BYCHOM SI PROBLEMATIKU KOKOSOVÉHO OLEJE MĚLI SHRNOUT, je nutné se na toto téma podívat v širším kontextu, protože nic není jen černobílé! Je sice pravda, že ostrovní národy, které pravidelně konzumují kokosové ořechy, mají i přes vysoký obsah nasycených mastných kyselin ve stravě nízký výskyt srdečních onemocnění a jsou obecně velmi zdraví. Avšak obyvatelé tropických ostrovů jedí kokosy v jejich NATIVNÍM STAVU a nekonzumují průmyslově zpracovaný kokosový olej (!), který najdeme na pultech našich obchodů. Mají také vyšší příjem mořských ryb  jsou obecně více aktivní a téměř u nich nenajdeme průmyslově zpracované potraviny. Neznamená to tedy, že by tak vysoký příjem kokosového oleje či kokosů byl ideální i pro nás se západním způsobem stravování a nedostatkem pohybu!

 

 

▶️Mimo průmyslové zpracování, které částečně můžeme minimalizovat nákupem extra panenské varianty kokosového oleje, je další nevýhodou i téměř nulový obsah esenciálních mastných kyselin. Také se někdy můžete setkat s tvrzením, že kokosový olej obsahuje velké množství prospěšných MCT (z anglického “medium chained triglycerides”), což také není pravda, protože jejich obsah je v kokosovém oleji ve skutečnosti jen velmi nízký (kolem 4 %), protože dominantní kyselina laurová se chová spíše jako ostatní mastné kyseliny s dlouhým řetězcem. Naopak, MEZI VÝHODY kokosového oleje patří jeho vysoká stabilita. Kokosový olej je totiž odolný jak vůči žluknutí, tak je i díky jeho “nasycenosti” rezistentní vůči vysokým teplotám🌡️ – tzn. ideální na smažení a k dalším tepelným úpravám kromě fritování. Jeho široké uplatnění najdeme i v kosmetice.

 

 

Kokosový olej tedy ROZHODNĚ NENÍ JEDEM, ALE NENÍ V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ ANI SUPERPOTRAVINOU! I když spojitost mezi konzumací kokosového oleje a kardiovaskulárními onemocněními není dostatečně prokázána, i přesto bychom jeho množství v naší stravě (i díky jeho energetické denzitě) vždy měli přizpůsobit našemu životnímu stylu, pohybové aktivitě a celkovému množství nasycených mastných kyselin ve stravě. Nicméně, nasycené mastné kyseliny určitě nejsou žádný čistý jed a např. i dle doporučení WHO by měly tvořit do cca 10 % energetického příjmu v našem každodenním jídelníčku.

 

 

Pokud se Vám článek líbil, budeme velice rádi za sdílení i za zaslání dalších podnětů a článků, které obsahují nesmysly a nepravdy o výživě 📧. Velice rádi je pro Vás zpracujeme do dalších dílů NUTRI-MYTHBUSTERS!